„Chtěli jsme ukázat, že to jde i v Bruntále,“ říká Eliška Hlavenková

Poslední prázdninový víkend patřil v Bruntálu sousedským slavnostem. Jak se akce vydařila a co všechno obnášela organizace, si přečtěte v rozhovoru s organizátorkou Eliškou Hlavenkovou. 

Jak jste si Zažít Bruntál jinak minulý víkend užili? Nepršelo?

Od 7 hodin ráno tým organizátorů připravoval areál a samotná akce začala v 10 hodin dopoledne. A díky sportovnímu areálu, který těsně nesousedí s obytnými domy, jsme mohli, po schválení na městě, protáhnout hudební program až do 23 hodiny. Plánované to nebylo, ale počasí, které už na večer nevydrželo celodenní nápor šedých mraků, nevydrželo a rozpršelo se. Ale na druhou stranu musím říct, že kapely i akční publikum si o to více užili.

Jak dlouho jste akci připravovali, v kolika lidech a co všechno to obnášelo?

Aktivně od května ve dvou lidech. Těžíme z předchozích úspěšných ročníků, takže letos nebyl problém založit pevné jádro zapojených skupin i jednotlivců. Kromě organizovaného časového programu (tanec, divadlo, hudba) jsme letos dali větší prostor neziskovým organizacím a nováčkům s důrazem na bleší trh a workshopy. Letos se k nám připojila Marcelka, která pomáhala s propagací na sociálních sítích a kamarád Tom měl na starosti produkci na hudební scénu, oba od července. V den samotné akce a pomáhá přes 40 kamarádů. Stavějí, přenáší, vaří, bleší, zvučí a bzučí… Menší tým řeší přípravy a úklid 2 dny a před a 2 dny po. Hlavní organizátor si klasický řešil dotace (únor), povolení a komunikaci s městem (až rok dopředu – např. vyhlášky) a také sponzory.

Proč jste se do organizování této akce vůbec pustili?

Někdo říká ego… haha, na to je to moooc práce :) Všeobecně se o Bruntále v rámci republiky nemluví hezky. Lidé jsou tady názoru, že se tu nic neděje. A je pravda, že když je tu nějaká akce, většinou se jen „konzumuje“ a maximálně je nějaká zapojovací činnost pro děti. Kdysi jsem navštívila ZMJ v Praze, protože jsem tam 6 let žila a nápad přenést to jednou domů se mi prostě líbil. Chtěli jsme ukázat, že to jde (i v Bruntále) a dát některým impuls a inspiraci se do něčeho pustit. Že to má smysl. A v neposlední řadě snad i město začalo dělat některé zaběhnuté věci jinak.

Co je na akci nejtěžší?

To, že jsem blázen a každým rokem měníme místo dění. Přináší to spoustu práce navíc. Řeším každým rokem komunikaci s novými lidmi, elektřinu, pracuji pokaždé s jiným prostorem. Je to náročnější, ale tímto také kreativnější a proto je to pro mě každým rokem nová výzva. Pak jsem si řekla, že odmítám zvát klasické stánky s jídlem typu bramborák a langoš. Takže ukecat své kamarády, ať něco dopředu doma připraví. Taky grafiku si řešíme hodně po svém, takže spolupráce kamarádů i po této stránce. A vlastně se smířit s tím, že týden před akcí ti to pětina účinkujících zruší (nemoc, předpověď počasí, jiné akce v okolí).

A co vás naopak nejvíc baví?

Atmosféra na akci. Je to prostě jiné než ostatní akce, které jsem zvyklá navštěvovat. Mám pocit, že i lidi si to užívají jinak. Že jsou více spontánní a vznikají situace, kdy rodiče kreslí na křídami na zem s dětmi a nebo tančí mezi sousedy. To asi nikde jinde moc neuvidíte. My se to tady vlastně učíme.

Takže za rok znovu?

Haha… každým rokem říkám naposledy. Nemůžete se mě ptát ve chvíli, kdy 5 dní chodím domů jen spát, řeším milión věcí najednou a mám pocit, že mi praskne hlava. „Ty budeš na náměstí v deset“ nebo „Vyzvedni klíče u správce“, „Auto na převoz máme, ve tři“, „Skládejte ty lavice z města sem“, „Zrušili nám zastřešení, sežeňte jiné“, „Ta zásuvka tam není a měla tam být“, „Dali nám bečku s jiným uzávěrem, nenarazíme to“… denně i 30 telefonátů a to si myslíš, že to máš připravené :) Tak uvidíme!