Prachatičáci začínají o veřejném prostoru uvažovat jinak, říká Bára Koritenská z Prachatic
Zažít město jinak už dávno není jen pražskou doménou: letos se v nejrůznějších podobách objeví i ve 29 městech po celé republice. V každém z těchto měst se totiž našli lidé, kterým se tahle myšlenka natolik zalíbila, že jsou každoročně ochotní se na několik týdnů (a často spíše měsíců) naplno ponořit do organizace místních slavností – a to vše prosím dobrovolně. Pojďme si s nimi popovídat. Dnes zavítáme do malebných Prachatic za organizátorkou Bárou Koritenskou.
Jak vás napadlo zorganizovat Zažít město jinak?
Ke spokojenému životu ve městě patří podle nás intenzivní kontakt s přáteli, sousedy i dalšími obyvateli a návštěvníky. V Prachaticích máme krásné historické centrum a chtěli bychom, aby pro nás všechny bylo oblíbeným místem pro trávení volného času a setkávání s blízkými. Zažít město jinak pro nás bylo jakýmsi impulzem, díky kterému jsme se odhodlali lidem ukázat, že ulice nemusí sloužit jen jako komunikační prvek, ale i jako místo k setkávání, posezení a popovídání.
Kdo všechno tvoří váš tým? A jak dlouho akci připravujete?
Celou akci připravujeme asi v 5 lidech, většinou začínáme zhruba dva měsíce předem. Já připravuji program a oslovuji jednotlivé vystupující. Jsou to většinou místní spolky, které se rádi prezentují svým vystoupením nebo různé lokální organizace. Taky mě baví připravovat hry a tvořivé dílny pro děti, vymýšlím i dětské pracovní listy, se kterými si děti mohou projít město a plnit různé úkoly. Pak je tady Barča Wiesnerová, která nám ulici „vymazlí“ květinovou výzdobou, dekoracemi a světýlky. Společně s kamarádkami napeče i všelijaké dobroty. Kačka Wagnerová má na starosti otevřenou skříň, kam lidé během akce přináší oblečení a odnést si mohou jiné. A pak máme k ruce chlapy. Petr Koritenský a Fanda Bican zajišťují dopravní značení a hlavně jsou naši hlavní stěhováci, seženou a přinesou všechny židle, stolky, lavičky, matrace, polštáře a v neposlední řadě pódium.
Řeknete nám o vaší lokalitě víc? Čím je specifická? A co se objeví na programu?
Akce se koná přímo v unikátním renesančním centru Prachatic, v Poštovní ulici v těsné blízkosti náměstí. Na programu máme koncerty, divadlo, dětský koutek s tvořivou dílnou, ukázky tanců, besedy či sousedský kvíz. Jde nám o zapojení co největšího množství místních iniciativ a spolků. Zapojují se ale i lokální podniky, jako kavárna a pražírna NEBE nebo čajovna U Hrušky. Pivo a limču obstarávají kluci z nedalekého Celtic Baru. Nedílnou součástí je domácí občerstvení od návštěvníků, kteří se rádi pochlubí třeba koláčem a na oplátku ochutnají ten sousedův. Tento ročník jsme pojali v rámci celorepublikového tématu „Ulice bez opony“ – v programu proto nebudou chybět tématické odbočky k sametové revoluci. Nad dobovými fotkami zavzpomínáme, jak se Prachatice změnily v průběhu let a architekt Matěj Nepustil ve své přednášce shrne, jaký vliv mají zásahy socialistické výstavby na současné město. Také nás čeká retro módní přehlídka, při které si připomeneme, co se nosilo v 80. a 90. letech. Bohumil Harmonický alias Míra Crha, držitel ceny Václava Bendy (cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva) a tehdejší organizátor protirežimních akcí, bude vyprávět o tom, jak prožíval revoluční rok. Znalosti našich sousedů ohledně sametové revoluce pak přezkoušíme ve vědomostním kvízu.
Co vás na přípravách akce nejvíc baví a co je naopak nejtěžší?
Baví mě překonávání zažitých stereotypů o fungování a využívání veřejného prostoru. Nejlepší na celé akci je vidět ulici, která během celého roku slouží jako místo pro parkování aut, plnou lidí. Je hrozně fajn pozorovat, jak během dne mizí mezi lidmi zábrany, jak se každý baví s každým, děti hrají Člověče, nezlob se a u stolku vedle sedí senioři u kafíčka. To propojení všech generací je pro mě hodně důležité. Naopak nejtěžší jsou přípravy – dát dohromady celý program, aby všechno klaplo a hezky na sebe navazovalo. A taky ráno, než má akce začít. To se na ulici přestěhuje půlka našeho bytu.
Organizujete sousedské aktivity i během roku? A mají nějaké dlouhodobější dopady na místní komunitu?
Snažíme se pořádat akce ve veřejném prostoru alespoň v jarních a letních měsících. Kromě červnové sousedské slavnosti, která je obdobou akce Zažít město jinak, pořádáme swapy (výměnu oblečení), koncerty, sportovní akce, úklidy nebo drobné trhy. Je ale složité skloubit tyto aktivity časově se zaměstnáním. Dá to fušku.
Díky ZMJ a dalším zmíněným aktivitám ale obyvatelé města opravdu začínají o veřejném prostoru uvažovat jinak. Čím dál víc se začínají objevovat názory, že by historické centrum města nemělo sloužit jako parkoviště. Taky jsme inspirovali další místní organizátory, kteří se rozhodli uspořádat v centru města festival loutkového divadla Floutek. Poštovní ulice je totiž pro podobné aktivity jako stvořená.