Přemýšleli jsme, zda teď vůbec akci uspořádat, ale řekli jsme si, že je to naše povinnost

První pražské ZMJ je za námi. Jak probíhalo, jaké anticovidová opatření organizátoři zavedli a přišli vůbec lidi? Vyzpovídali jsme letitého místního organizátora Josefa Dirbáka.

Zažít Řepy jinak | FB event | 5. září 2020

Jaké máte z letošní akce dojmy? Co lidi nejvíc bavilo? A co udělalo největší radost Vám osobně?

Vzhledem k tomu, že jsme letos změnili místo akce, jsou naše pocity v lecčems nové. Přesunuli jsme se v rámci Řep do jiné lokality – na Bílou horu a ta je spíše rezidenční a klidnější částí než sídliště. Měli jsme daleko více prostoru se organizačně rozmáchnout, což se nakonec vzhledem k opatřením velice hodilo. Samozřejmě je to pro nás logisticky daleko náročnější.
Asi největší úspěch měly stánky s dílničkami a workshopy. Celkově jsme měli rekordní počet stánků a pomalu každý druhý měl nějakou dílnu. Takže většina rodičů své děti celý den neviděla. To nám chválili. Mě osobně nejvíc potěšila ochota lidí pomoc a velká podpora okolí a návštěvníků. A máme skvělý tým.

Nebáli se lidí přijít kvůli možným obavám z koronaviru?

Protože jsme měli daleko větší prostor, nedokážu to odhadnout. Myslím, že bylo zhruba stejně jako předchozí roky. Pravda je, že hodně lidí nám vyhnal déšť, který na hodinu přišel. Asi doma někdo kvůli obavám zůstal, ale nemyslím, že by to mělo takový fatální dopad.

Jaká anticovidová opatření jste na akci zavedli?

My jsme dokonce dlouho přemýšleli, zda vůbec akci uspořádat, ale řekli jsme si, že je to naše povinnost. Ať už vůči sousedům, protože žádné akce se tu nekonají, nebo vůči vystavujícím, kteří měli nakoupený například materiál, ale také vůči účinkujícím a kultuře obecně. A co se opatření týče, rozmístili jsme ke vstupům do prostoru ulic stojany s dezinfekcí, rozvěsili plakáty s doporučeními ohledně bezpečnosti a dodržování hygienických opatření a rozprostřeli návštěvníky do velkého prostoru, takových sousedských tematických zón, komerční, relaxační, a zábavové a návštěvníci se tak nějak automaticky rozdělili. Instruovali jsme také stánkaře, aby si na stánky umístili nádoby na dezinfekci a používali rukavice. U gastra to byla povinnost.

Kdo je ve vašem organizačním týmu? Rozrůstá se každoročně?

Tým, respektive jeho jádro, je pořád stejné, je to pět lidí. 2-3 lidi se v průběhu let obměňují. Jsou to ale například partneři mých kolegyň. Nárazově v dílčích věcech, nám ale různě noví sousedé nebo zástupci různých institucí pomáhají, to je pravda.

Myslíte, že Zažít město jinak ve vaší lokalitě nějak mění to, jak lidi uvažují o městě nebo o svých mezi-sousedských vztazích? Nebo je to spíše jednorázová akce, po které se vše vrací zpátky do běžného „normálu“?

Myslím, že svým způsobem je to asi ovlivní. Prostě po nějakou dobu je o čem mluvit. Potkáte se, něco prožijete, řeknete si, že je fajn, že se něco takového ve vašem sousedství děje, ale pak se zase postupně zase začnete stahovat do svých ulit, zaběhlých kolejí a životů. Je potřeba se občas připomenout, aby to nevychladlo a v lidech rezonovalo. Pravda také je, že zde fungují a rodí se dokonce nové komunitní spolky, které se sdružují a vytvářejí různé aktivity.

Titulní foto: Josef Dirbák (úplně vpravo) a jeho organizační tým.