Šéf kina Aero: Zažít město jinak by mohlo probíhat klidně každý den

Pražské kino Aero se i letos přidává k organizátorům sousedských slavností, a kromě jiného nabídne návštěvníkům možnost přičichnout si k filmovým profesím. Jeho ředitel Jiří Flígl nám prozradil, v čem spočívá poslání a jedinečnost téhle legendární instituce a podělil se s námi také o tipy na filmy, které by vám po přestávce vynucené pandemií rozhodně neměly ujít.
Proč se vaše kino zapojuje do slavností Zažít město jinak?
Pro nás už je to tradice. V předchozích letech to mělo vždycky úspěch a smysl. Je pěkné vidět, jak se lidé srocují na ulici, která nefunguje v „normálním“ módu, kdy po ní jezdí a parkují auta a lidé se pouze přemisťují tam a zpátky. Vidět, jak tam lidé setrvávají, interagují spolu a proudí tam život. To se nám vždycky dařilo, a proto v tom chceme pokračovat i nadále.
Kolikátého ročníku se vlastně účastníte?
Tuhle tradici začala už moje předchůdkyně Zuzka Kameníková a když jsem se stal po ní ředitelem, prostě v tom pokračuju dále a rád. Byť jsou s organizací na naší straně spojeny nemalé výdaje času a energie, vidět ty spokojené lidi za to rozhodně stojí. Ostatně ze stejného důvodu provozujeme i kino.
A tím důvodem je tedy umožňovat lidem, aby se potkávali?
Ano. Kino Aero je minimálně od roku 1998, kdy ho převzal Pavel Rajčan a udělal z něj jednu z nejzásadnějších institucí v celé České republice, místem, kde se potkávají lidé z celé Prahy. Nejsme jen malé žižkovské kino, máme unikátní program. U nás diváci uvidí filmy, které jinde nehrají. Promítáme starší klasiky, rámujeme je úvody a podněcujeme debatu o filmu jako takovém. K tomu přenášíme opery, divadla a pořádáme přednášky. U nás na baru si můžete po většinu večerů ostatně popovídat i se mnou. Jedna věc je totiž umění konzumovat sám a druhá je jím, s nadsázkou řečeno, žít. Sdílet své pocity a myšlenky s druhým člověkem.

Kino Aero přenáší v rámci Zažít město jinak umění až na ulici
Na Zažít město jinak k vám přicházejí spíš místní, nebo vás vyhledávají vaši diváci?
Přicházejí obě skupiny, ale primárně lidé, kteří tady žijí. Kino Aero je sice centrem kulturního života pro lidi z celé Prahy, ale zároveň sloužíme i místním a jejich sousedství. A je skvělé, že se zde tyhle dvě publika mísí. Umíme přilákat i „přespolní“, ale větší část naší dramaturgie počítá s tím, že jsem přijdou i lidé z okolí. A to samé platí pro Zažít město jinak. To ožívá nejen náš dvorek ale i celá ulice před kinem.
Slavnosti organizujete sami, nebo ve spolupráci s někým jiným?
Určitě nesmím opomenout vklad Aeroškoly, která sídlí hned naproti v Ambrožově ulici. Ta se stará o doprovodný, kulturní a zábavný program pro rodiče s dětmi a oslovuje různé podniky z okolí, aby se také zapojily. Aeroškola je, jak z názvu vyplývá, náš vzdělávací projekt. Dělá kurzy pro lidi jakéhokoliv věku. Ta to nejen filmové tvorby, ale úplně všeho, čím může film být. Od animace, přes hranou tvorbu, až po filmovou kritiku. V posledních letech vychází aktivita kolem Zažít město jinak hlavně z jejich strany.
Návštěvníci slavností si některé z těchto disciplín budou moci taky vyzkoušet?
Přesně tak. Budou tu různé workshopy a tvorba pro děti, v sálu kina pak budou probíhat projekce, které pod hlavičkou Aeroškoly vznikly. Ať už v rámci našich letních táborů Aertěk, nebo během celoročních kurzů. Výběr z toho nejlepšího tady poběží na plátně. Aeroškola zodpovídá vlastně za celý program a časový harmonogram slavností.

Ulice patří alespoň na jeden den lidem
A proč bych sem měla přijít, i když nejsem filmový fanoušek?
Zažít město jinak není filmový festival, kterých tu pořádáme spoustu do roku. Proto je to pro nás taky tak zajímavé. Je to prostě sousedská slavnost. Lidé z okolí zde budou nabízet svoje produkty a rozhodně máme co nabídnout i těm, kteří filmem nežijí. Esenci toho, co znamená Zažít město jinak. Jiné tempo, prostě sousedský mumraj se vším všudy. Tedy aspoň na ten jeden den, než se zase vrátí auta.
Nebylo by hezké, kdyby takových dnů bylo v roce víc?
Za mě určitě ano. Jenže ono je to dvojsečné. Zatímco někteří sousedé jsou nadšení a byli by rádi, kdyby něco takového mohli zažívat častěji, jiným vadí, že musí ráno nebo večer přeparkovat auto dál od svého bydlení. Je potřeba vybalancovat nadšení jedné a komplikace, které představují slavnosti pro druhou skupinu lidí. Na druhou stranu, kdyby to takhle bylo pořád, lidé by si zvykli a za nějakou dobu už by jim to jejich život asi tolik nenarušovalo a ulice by ožily. Ze zkušenosti tady z našeho vnitrobloku ale vím, že když někde pobíhají děti, některým lidem to prostě vadí. Ale i to je myslím o návyku.

Slavnosti nabídnou program pro malé i velké
Jaké filmy z vašeho současného programu bychom si neměli nechat ujít?
Určitě naše speciální programové cykly, ve kterých uvádíme tituly, které nenajdete v běžné distribuci. Teď promítáme konkrétně Trainspotting, což je velká klasika. Pak zrovna dneska tady máme projekci z cyklu Mistři animace, japonský film Herečka tisíciletí. Vynikající, osobité a vytříbené filmy najdete v našem programu každý týden. Vedle toho nabízíme filmy z široké distribuce. Z filmů, co se do kin chystají na konci měsíce, bych vyzdvihl film Zrcadla ve tmě, což je debut Šimona Holého, který byl nedávno uveden na festivalu v Karlových Varech. Je to naprosto vynikající film o vztazích v současném světě.
A jak se vám povedlo přežít pandemii?
Stejně jako v jiných oborech, kde se to někomu povedlo ustát. Kombinací úspor na naší straně a státní podpory. Bez kompenzace nájmů a mezd a bez podpory Státního fondu kinematografie bychom tu nebyli my, ani jiná soukromá kina v České republice. Žádné multiplexy ani malá kina. Ty tvoří 75 % obratu filmového průmyslu v ČR, a tudíž je na ně navázán celý český filmový průmysl. Takže by padl celý průmysl a jeho infrastruktura.

Nebude chybět nabídka místních podniků
Diváci se k vám už zase vracejí?
Ano. Zájem je, ale je vidět, a to nejen u nás, ale třeba i v pohostinství, že si lidé odvykli chodit ven. Někteří nadšenci sice naskočili velmi rychle do svého původního rytmu, ale lidé chodí celkově méně. Teď ale návštěvnost zkreslují filmy, na které chodí i diváci, kteří do kina normálně nepřijdou. Třeba Zátopek je zcela po zásluze filmem, který přiláká velké množství lidí. Jenže takových titulů je málo, to jsou v podstatě anomálie, které se objeví jednou či dvakrát do roka.
Tak doufejme, že Zažít město jinak zase lidem ukáže, že je moc fajn se zase scházet…
Já doufám, že se nám stávající situaci podaří i díky osobní zodpovědnosti každého z nás udržet. A na Zažít město jinak se samozřejmě moc těšíme.
Podívejte se na program Zažít Briskupcovu/Ambrožovu jinak.
Líbí se vám, jak se ulice našich měst a obcí proměňují v rámci sousedských slavností Zažít město jinak a chtěli byste naši činnost podpořit? Přidejte se do Klubu přátel AutoMatu a pomozte nám s dlouhodobým a systematickým oživováním veřejného prostoru.