Chcete lepší svět? Choďte!

Co je nejlepším způsobem pro nakopnutí kreativity potřebné k tomu, aby se svět změnil k lepšímu? Ano, tušíte správně, odpověď není nic jednoduššího než chůze.

Moderní člověk tráví velkou část svého dne před monitorem nebo obrazovkou. Což není úplně optimální scénář pro produkci kreativních myšlenek. Marily Oppezzo, výzkumnice ze Stanfordské univerzity nabízí alternativu. Ve svém TED Talku, nazvaném příznačně Chcete být kreativnější? Jděte na procházku demonstruje, jak chůze zlepšuje naši schopnost kreativního myšlení. Jak?

Co všechno se dá dělat s klíči

Své „pokusné králíky“ nechala čtyři minuty brainstormovat nad inovativním použitím každodenních věcí jako jsou klíče. Cílem bylo najít co možná nejvíce realistických a alternativních užití té které věci, takových, která ještě nikoho nenapadla. Příkladem takové myšlenky je: „Umíráte a klíčem vyryjete do země jméno svého vraha“. Splňuje obě dvě zadaná kritéria.

Marily testovala dvakrát dvě skupiny lidí, které buď seděly, nebo chodily. Jedna skupina seděla během obou testů, druhá nejdřív seděla a poté chodila. V prvním kole vygenerovaly obě skupiny podobné množství nápadů, zatímco při chůzi toho ta druhá vymyslela dvakrát tolik. Co Marily zaujalo nejvíc, byl fakt, že „efekt chůze“ na kreativitu respondentů vydržel i poté, co si zase sedli.

Navzdory faktu, že pás, po kterém respondenti chodili, byl umístěn v místnosti bez oken, a tedy i bez vnějších podnětů, rozdíly mezi kreativitou chodících a sedících byly skutečně překvapující. V rámci využití pozitivního vlivu chůze na kreativitu navrhuje Marily následující:

• Nad problémem brainstormujte během procházky.
• Choďte tempem, které je vám příjemné.
• Nazasekávejte se na první myšlence. Nechte volně přicházet nové.
• Přemýšlejte nahlas a nápady si nahrávejte. Zapisování totiž může brzdit kreativitu.
• Pokud nic tvůrčího nepřichází, dejte si pauzu a k procházce se vraťte později.

Jak to dělají v Miláně?

Tyto kroky jsou snadné a lehce se implementují. Přesto není v naší společnosti úplně běžné řešit problémy při chůzi. Architekt Demetrio Scopelliti, který je poradcem starosty Milána pro urbanistické plánování a veřejnou zeleň, ví, že pokud chcete změnit svět, potřebujete schopnost nahlížet na něj z neobvyklých úhlů a rozpoznat jeho potenciál. A také má jasnou vizi města krátkých vzdáleností a bez aut. Centrum Milána je již nyní téměř výhradně pro pěší a vedení města má v tomto směru další plány do budoucna.

Koho si pozvete, ten přijde

„Fascinuje mě, jak architektura a design veřejného prostoru ovlivňují chování lidí a společenský život na ulicích, náměstích a parcích,“ píše Demetrio na svém profilu na LinkedIn. Spojnice mezi urbanismem a sociálním chováním dává smysl. Ulice jsou ve městech pódia, na kterých lidé žijí svoje životy a měly by být navrženy tak, aby mohli žít co nejlíp. Bohužel tomu tak není vždy. Podle Demetria má většina urbanistů perfektní přehled o tom, jak navrhovat silnice pro auta. Pokud jde o pěší a způsob, jakým se pohybují po městě, jakou jejich znalosti značně omezené. A souhlasí s ním i Fred Kent, zakladatel projektu PPS: „Když plánujete města pro auta a provoz, dostanete auta a provoz. Pokud plánujete pro lidi a místa, pak dostanete lidi a místa.“

Chůze jako nástroj

Demetria jako urbanistu hluboce zajímá, jak se lidé po městě pohybují. A domnívá se, že jediný způsob, jak navrhnout místo funkční pro lidi, je projít si ho pěšky. Být fyzicky přítomen v prostoru, který designuje, spolu s lidmi, pro které ho designuje, nakopává jeho kreativitu a pomáhá mu řešit problémy, se kterými se potýkají lidé, kteří s oním prostorem interagují. Chůze je pro něj nástrojem pro objevování, pochopení, pozorování a také inspiraci. Hýčká si ji a užívá si veřejný prostor, od výměny úsměvu s cizím člověkem až po vědomí toho, že minimalizuje svou uhlíkovou stopu. Stejné zážitky chce nabídnout i lidem, kteří využívají jím navržený veřejný prostor.

Ptejme se těch, kteří tu bydlí

„Bez života v ulicích nemůže být žádné město považováno za dobré,“ říká a zdůrazňuje, že důmyslný design veřejného prostoru má vliv na společnost jako celek. Jeho vize už přináší své ovoce. Milán se pomalu a kolaborativně mění na město pro pěší, což je cílem jeho nové strategie. V rámci experimentu byl autům dočasně zakázán vjezd na druhé největší náměstí Piazza Castello. Wi-Fi, chytré osvětlení a posezení, speciální eventy, performance a vystoupení proměnily náměstí v místo, které chodce doslova lákalo a zvyšovalo jejich ochotu spolupracovat na projektech ve jménu obecného blaha.

Chůze zkrátka otevírá potenciál pro lepší design. A dobře navržená místa poskytují potenciál proto, aby se více lidí pohybovalo pěšky a zajímalo se o kreativní řešení problémů, které pálí dnešní svět.