Car free: jak se evropská města vrací ke své ztracené diverzitě

Naprostá většina ulic našich měst je optimalizovaná za jedním účelem a tím je automobilová doprava. Kdysi však byly komplexním sociálním ekosystémem, ke kterému se nyní v různých evropských městech vrací. Oslo, Paříž či belgický Gent už auta ze svých center úspěšně vykázaly.

Že jsou monokultury zlem pro přírodu i zemědělství, už víme. Ale co města? Stejně jako přirozené ekosystémy, bývala to místa plná diverzity, která poskytovala prostor pro celé spektrum rozličných aktivit. Ulice sloužily k různým účelům. K práci, obchodu, socializaci, participaci na veřejném životě, dětskému hraní a dopravě.

Století aut

V průběhu minulého století došlo ale k zmíněné optimalizaci s cílem co nejrychlejšího přesouvání se z bodu A do bodu B s pomocí spalovacích motorů. Auta zabrala většinu veřejného prostoru a užití ulic k jakékoliv jiné aktivitě se stalo prakticky nemožným. Mělo to samozřejmě své výhody, dostat se rychle a efektivně z jednoho místa na druhé je fajn, ale i své nevýhody. Veřejnému prostoru začala dominovat jedoucí, a především většinu svého času parkující auta.

Město jako parkoviště

Ve městech je téměř tolik parkovacích míst jako obyvatel. Většina z nich je na ulicích. Dokonce i v Nizozemí, které je obecně považováno za cyklistický ráj, je jich tolik, že dohromady zabírají stejnou plochu jako celý Amsterdam. Ano, jsou tam skvělé cyklostezky a parkoviště pro kola. Přesto jsou ulice určeny výhradně pro motorovou dopravu. Jinými slovy, z našich měst se staly monokultury.

Auto jako náboženství

Tento vývoj ale nebyl nevyhnutelný. Když začala auto zaplavovat ulice (ve Spojených státech od 20. let a v Evropě od 50. let minulého století), veřejnost trvala na tom, aby se přizpůsobila již existujícímu systému, ve kterém by měli přednost chodci. Jenže, jak píše Peter Norton ve své knize Fighting Traffic, netrvalo to ani dekádu a tahle myšlenka se proměnila a města se začala postupně přizpůsobovat autům. Obchodníci byli vykázáni z ulic na tržiště, děti si přestaly na ulicích hrát a od útlého věku se začaly učit, že si mají dávat pozor na auta. Pěší byli vykázáni na chodník. Začala změna směrem k módu, ve kterém města fungují dodnes.

Jde to i jinak?

Ano, jak dokazuje stále větší množství evropských měst, která se rozhodla zařadit zpátečku a vracejí se k diverzitě. Barcelona demokratizuje veřejný prostor, začleňuje do něj patia a parky a bere si zpátky to, co patřilo autům. Ta úplně nevykázala, ale představují pouze jedno z mnoha využití, nikoliv hlavní smysl existence ulic.

Patnáctiminutové město

Ve stejném duchu postupují také v nizozemském Groningenu, proslaveném svými progresivními kroky pro podporu cyklistické dopravy. Město se otevřeně hlásí k postoji, že pohyb je jen jednou z funkcí ulice, která má sloužit také například ke zlepšování zdraví, povědomí o kulturní historii nebo schopnosti města přizpůsobit se klimatické nouzi. Paříži se úspěšně daří naplňovat koncept patnáctiminutového města, tedy vytvářet soběstačné komunity, kde vše, co na denní bázi potřebujete, najdete v docházkové vzdálenosti do 15 minut. Stačí to?

Co by se stalo, kdyby…

Lidé jsou natolik zvyklí ustupovat autům, že pro přenastavení našich myslí je potřeba radikálních změn. Co by se stalo, kdybychom auta z měst vykázali úplně? Některá to ve svých centrech už zkusila, ať už dočasně, v rámci Dnů bez aut, sousedských slavností Zažít město jinak, karnevalů či jiných oslav, nebo natrvalo.

Místo dálnice voda

V Utrechtu v sedmdesátých letech zasypali jeden kanál, aby udělali místo pro dvanáctiproudovou dálnici. V roce 2020 se sem k radosti místních obyvatel opět vrátila voda. Tehdejší radní Eelco Eerenberg při té příležitosti řekl: „Teď, když je kanál zpátky, představuje krásnou a příjemnou spojnici mezi důležitými funkcionalitami města. Mimo jiné jde o nádraží, divadlo, letní scénu a spoustu zeleně. Auta v centru nepotkáte ani ve slovinské Lublani, španělském Pontevedra či italských Benátkách a Miláně.

Vrátit městům jejich smysl

S rostoucími cenami pohonných hmot, zvyšujícím se povědomí o škodách, které automobilová doprava páchá na životním prostředí, a to i navzdory cenám parkového a mýtného, je nejvyšší čas zamyslet se. A jak navrhují autoři knihy Movement, najít způsob, jak z našich měst udělat opět společenská centra, jakými kdysi byla, a prolomit prokletí motorových monokultur.

Zavřete oči…

Představte si, že se podíváte z okna a namísto zaparkovaných aut a posouvajících se dopravních zácp uvidíte komunitní zeleninovou zahradu, sdílený gril, dětská hřiště a zeleň lákající hmyz. A samozřejmě uvidíte i různé způsoby dopravy, bezmotorové, cyklo i elektromobily, které nezabírají 100 % veřejného prostoru. Uvidíte obnovený přirozený ekosystém města. Jak se vám ta představa líbí?