Ženy tvoří polovinu lidstva. Bez jejich účasti se přechod k udržitelné dopravě neobejde

Takový je závěr reportu, který v září loňského roku vydala Mezinárodní dopravní federace při OECD. Jinými slovy říká, že pokud chceme dopravní sektor úspěšně dekarbonizovat, musí veškerý náš výzkum, plánování a dění v oblasti dopravy brát v potaz genderový aspekt. A to nejen na MDŽ.

Sektor dopravy je jedním z největších znečišťovatelů vzduchu vůbec a bez účasti žen na své pouti k nulovým emisím a udržitelné mobilitě selže. Ženy totiž cestují udržitelněji než muži, chodí víc pěšky a více využívají veřejnou dopravu, říká zpráva ITF. Účastnice silničního provozu preferují flexibilní způsoby dopravy, jejich běžná cesta po městě mívá i několik zastávek. A protože na jejich bedra padá většina neplacené práce (nejen) v domácnosti a péče, často cestují s dětmi či jinými osobami závislými na jejich péči.

Proč se ženy drží aut?

Při dopravním plánování se na to ale málokdy myslí. Nedostatek inkluzivity v systémech mobility pociťují ženy každý den. A právě proto mají silnou motivaci ke změně a udržitelnosti přikládají větší význam než muži. Jiné studie zase dokládají, že ženy dávají na denní bázi přednost udržitelné dopravě, ale zároveň chtějí vlastnit auto. Proč to dělají? Odpověď není žádná věda. Povětšinou z obavy o své vlastní bezpečí ve veřejném prostoru a pro obrovské množství povinností spojených s domácností a péčí.

Bezpečně cestovat, kvalitně žít

Tyhle faktory jim nebrání pouze v úplném přechodu na udržitelnou mobilitu, ale také omezují ženy a dívky po celém světě, pokud jde o přístup ke vzdělání, práci, zdravotní péči a dalším službám. Abychom i v době postcovidové udrželi zájem žen (ale i dětí, seniorů a osob s omezenou schopností pohybu a orientace) o využívání veřejné a udržitelné dopravy, musíme se soustředit na jejich potřeby ohledně mobility, bezpečnou infrastrukturu pro bezmotorovou dopravu a bezpečnost veřejného prostoru.

Každý detail se počítá

Dobrou zprávou nejen pro ženy, ale pro nás všechny je skutečnost, že některé státy i soukromí dopravci dokazují, že rozumí souvislostem mezi dopravou, genderem a klimatickou změnou. Ať už jde o kvalitní a bezpečnou infrastrukturu pro chodce*kyně a cyklisty*ky, kterou je postupem času čím dál tím snazší najít v nejrůznějších (nejen) evropských městech, tak o dopravu veřejnou. Například Santiago de Chile se soustředí na inkluzivní a bezpečnostní prvky ve svých autobusech MHD. Instaluje nouzová tlačítka, níže umístěná držadla a širší sedačky pro rodiče s dětmi, zavádí bezpečnější noční trasy a možnost bezkontaktní platby za jízdenky přímo ve voze, která výrazně zjednoduší přestupování.

Více času i prostoru

Pokud budeme myslet na ženy a jejich potřeby při pohybu ve městě, myslíme tak na tu polovinu lidstva, která by se ráda přesouvala po městech i mezi nimi udržitelně. Pokud jim přizpůsobíme infrastrukturu a prostředky hromadné dopravy a budeme dbát na jejich bezpečí ve veřejném prostoru, máme napůl vyhráno. Druhým krokem k úspěšné dekarbonizaci sektoru dopravy je pak sejmout z žen alespoň část zátěže neplacené práce, aby se mohly při svých cestách po městě někdy jen tak “cournout” či projet na kole a na nic nemyslet. Těžit z toho budou nejen ony, ale i my všichni a v dlouhodobém horizontu i celá planeta.