Vít Janeček z kina Atlas: Veřejný prostor má být zelený, svobodný a velkorysý

Největší z letošních projekcí našeho festivalu Městem se odehrává 10. října v pražském kině Atlas. Při té příležitosti jsme si popovídali s filmařem Vítem Janečkem, který ho od letošního jara provozuje. Ptali jsme se, co ho přimělo stát se „kinařem“, v čem se místní program liší od ostatních kin a jak prožíval 18. ročník Zažít město jinak.

8/10/2023

Co vás přivedlo k tomu stát se provozovatelem kina?

Nás to formálně vzato provozuje pět. Jsme dvě filmařské rodiny a naše kamarádka, ekonomka, která má mnoho zkušeností v audiovizi – od účetního vedení nadnárodních projektů po tajemnici FAMU. V době covidu jsme se Zuzanou Piussi a Klárou Khine začali provozovat letní kino v Kinského zahradě, což byl na začátku i trochu happening. Říkali jsme si, že je všechno zavřené a bude léto, my bydlíme za rohem a to místo je k něčemu takovému jako stvořené. Vedení Národního muzea, které je spolupořadatelem a na jejichž fasádě máme plátno, se to líbilo. Začali jsme tedy vyřizovat různá povolení a asi za tři měsíce, v srpnu 2020 jsme to jen na chvíli rozjeli. Začali chodit lidi a my už pak pokračovali další roky vždy už rovnou od června. Teď je to zavedené kino v opravdu nádherné lokalitě, kam lidi rádi chodí. No a letos to prakticky celé organizovaly naše děti…

Takže se vám zalíbila ta kinařská činnost…

Nápad provozovat kino Atlas byl úplně impulzivní. Koncem loňského prosince jsem si přečetl v novinách, že kino končí z vůle majitele nemovitosti. Spojil jsem se s ním, ale ukázalo se, že ten příběh je naprosto jiný. On o zachování kulturního prostoru v tom místě stál, jen trval na tom, že to musí být už za jiných podmínek než za sníženého nájmu covidového období. Během krátké doby se objevilo mnoho dalších zájemců i s jinými projekty, než je kino, ale nakonec se dohodl s námi. Na rozdíl od jiných jsme taky chtěli provozovat kino dohromady s kavárnou. Tak vzniklo i Café Atlas rostlin, což  je i další kulturní scéna toho prostoru. Je plná zeleně a pestrého, staršího dřevěného nábytku často od známých československých návrhářů. Zuza v Bratislavě v 90. letech spoluprovozovala legendární divadlo Stoka, což byl prostor s mnoha kulturními dimenzemi, a i tady jsme to od začátku rozběhli s ambicí obsáhnout různé formy interakce. Vedle filmů a debat v kontextu audiovize jsme začali v kavárně dělat koncerty či diskuse a otevřeli jsme galerii.

Majitel byl tedy vaší představě o využití nakloněn?

Ano. I jemu to dávalo smysl. Při startu jsme publikovali takový „manifest“, ve kterém jsou zformulovány výchozí nápady a zaměření. Něco z toho děláme už od začátku, něco teprve začínáme, od něčeho upouštíme a vznikají i nové věci. Kino jede zatím ještě pořád na provozní čáře ponoru, stále ještě investujeme do různých zlepšení, ale pokud nám do toho nehodí vidle nějaká pandemie, rozjíždí se to dobře a věřím, že se to rozvine a udrží.

Prostor kina je skutečně unikátní a má i dlouhou tradici…

V původním záměru byl koncipován jako divadlo s tím, že ve třicátých letech bylo v kultuře bankovních domů obvyklou ambicí mít ve svých útrobách i nějaký kulturní prostor, galerii, kino… Záměr divadla v prostoru můžete číst třeba v tom, že má oproti jiným kinům velké pódium. Chceme zde ostatně i hostit divadýlka pro děti. Divadlo, zkolaudované v roce 1942, ale nikdy neotevřelo. Po válce došlo ke znárodnění domu a stalo se toho kino Sokolovo. To fungovalo až do roku 2000. Pak přišel nový nájemce, který prostor celý zrenovoval, a to velmi velkoryse a kvalitně. Třeba akustika kinosálu je jedna z nejlepších v Praze, když dám stranou i velmi dobrou vlastní dispozici sálu.

Co dalšího oproti standardnímu kinu můžete nabídnout? Proč by se lidé měli zajímat o to, co se u vás děje?

V Praze je několik velmi dobrých artových kin, často spojených s distribučními společnostmi. V Čechách fungují řekněme dvě tři desítky distribucí, které sem dovážejí a uvádějí světové, české a slovenské filmy. Vesmír toho, co se dá legálně promítat pro základní programování, je tedy limitovaný. Řádově jde o vyšší stovky titulů, které můžete v daném čase zahrát. To tvoří základ programu našeho kina, přičemž díky dvěma sálům můžeme v celku programu držet radikálnější artové filmy nebo dokumenty. Věříme, že široká popularita filmu vždy souvisela i s tímto spektrem, také proto udržujeme v programu delší dobu kvalitní tituly od artu po mainstream. K tomu všemu máme od začátku na všechno jedno z nejnižších vstupných. Snažíme se o to, aby kino bylo místem probíhajících festivalů a premiér, zaměřujeme se na slovenskou tvorbu a dokumenty. Jsme kino střední velikosti, kterých tady taky není moc. Do obou sálů se nám vejdou zhruba dvě stovky lidí. To je pro řadu nezávislých filmů velmi příjemné i pro premiéry, ne každá naplní Lucernu.

V čem se Atlas liší od ostatních artových kin? 

Chtěli bychom víc rozjet společensky orientované debaty vztažené k filmům a tématům. Na rozdíl od ostatních artových kin, která jsou zaměřená víc cinefilně a představují spíše filmy v kontextu kinematografie samotné, bychom se chtěli věnovat filmům víc v i kontextu jejich témat a společenských jevů. Občas se nám podaří dostat sem i nějaký unikátní film, který se v distribuci vůbec neobjevuje.

Například?

Uvedli jsme několikrát kanadský animovaný dokument Věčné jaro, nominovaný na Oscary, hrajeme nepochopitelně opomíjené Jeseníky – Království divočiny autora Planety Česko Mariana Poláka, spolupracujeme s indickými distributory a uvádíme i bolywoodské blockbustery či nezávislé filmy, spolupracujeme s ambasádami. Chtěli bychom vytvořit místo, kde i cizojazyčné komunity najdou častěji svůj program. České filmy promítáme s anglickými titulky, pokud taková kopie existuje, cizojazyčné filmy hrajeme v původním znění s českými titulky, jen minimálně s dabingem. Jinak nám i finančně zásadně pomáhají firemní akce. I velké korporace oceňují unikátní atmosféru kina a kavárny, kde lze uspořádat různá pracovní setkání.

Proč jste se rozhodli hostit naši filmovou přehlídku MĚSTEM?

To je samozřejmě win-win. Alternativní životní styl kombinovaný s architekturou a urbanismem je něco, co nás samozřejmě zajímá. Už proto, že tento prostor je architektonicky zajímavý. Dokonce ještě víc zevnitř než zvenku – funkcionalistické interiéry s mramorovými chodbami tu zůstaly zcela zachovány. Ale jde i o společenskou odpovědnost. Teď zrovna připravujeme se spolkem Šalamoun cyklus Černé pondělky české justice o justičních omylech a věcech, které jsou mimo statistiky a veřejnou reflexi. To vzniká přímo tady u nás v kině, jsou tu i jiné akce a promítání zaměřené na udržitelnost.

Vlastní tvorba není úplně obvyklá náplň kina…

My děláme i koncerty. Tenhle dům má obrovskou výhodu v tom, že je v něm několik vrstev kanceláří a až úplně nahoře jsou byty, takže tady absolutně nikoho nerušíme, rušení nočního klidu zde není téma a to ani v případě, když se naplněná akce „vyleje“ až ven. Což je samozřejmě obrovský benefit.

Letošní slavnosti Zažít město jinak v kině Atlas. Foto: Zuzana Lazarová

Což mě přivádí k vaší letošní účasti na sousedských slavnostech Zažít město jinak. Jak to vzniklo?

Díky AutoMatu. S vaší produkční Mášou jsme se domlouvali na projekci a ona nějak zmínila, že u vás právě probíhají přípravy Zažít město jinak. Bylo to asi už těsně po uzávěrce přihlášek. Nicméně jsme ji vyplnili a vyšlo to. My jsme tedy úplně nezvládli sami zpropagovat podrobně celý program, nepřišly žádné masy lidí, ale účast byla příjemná. Program se odehrával hlavně venku, domluvili jsme se s magistrátem a Technickou správou komunikací, že nám dali k dispozici tu zeď venku na murální malby, Matěj Olmer a další tady udělali nádherné věci. Považujeme to za součást Galerie Karla Vachka, kterou jsme oficiálně otevírali právě taky v tento den. To je původně skladovací prostor v kině, ve kterém je instalováno kompletní dílo Karla Vachka a jeho sourozenců. Je uzpůsoben a zabezpečen  tak, že může fungovat i jako přednášková či rautová místnost, rozšiřuje kino zase o další dimenzi. Zatím funguje tak, že párkrát do měsíce děláme komentované prohlídky a sháníme prostředky na její soustavnější provoz.

Stojí to podle vás za to, upsat se k pořádání sousedských slavností? 

Já slavnosti sleduju léta a každý rok jsem byl někde v ulicích. Role organizátora je popravdě dost náročná, ale díky AutoMatu je spousta věcí jednodušších. Třeba vyřízení záboru a vyparkování aut. My jsme následovali přesně vaše instrukce a včas jsme rozmístili ty cedulky a lidé to dodrželi. Ulice byla v ten den ráno prázdná. Postavili jsme stany a stage, přišlo hodně mladých lidí a muzikantů, které pozvala naše kamarádka raperka Playstation Princess, která sama provozuje výborný kulturní prostor Anime Cafe. Takže na jevišti se střídala spousta děcek a hodně různých stylů. V kině jsme promítali Spejbla a Hurvínka v záznamech od Dramoxu a Vachkovy filmy. Bylo to dobré.

Přidáte se příští rok zase?

Určitě moc rádi, protože po letošku už budeme vědět mnohem lépe, jak na to. Myslím, že pro muzikanty byla stage na ulici fakt zážitek. To, co tady vidíte, byla do chvíle Zažít město jinak jen šedá zeď. A teď je to galerie.

 Jak podle vás vypadá ideální veřejný prostor?

Musí mít zeleň. To se snažíme realizovat i v naší kavárně Atlas rostlin. Musí mít svobodu, neměl by být svázaný nějakým dress codem, aby si v něm každý mohl fungovat po svém. I svoboda má svojí estetiku. A v neposlední řadě by měl být prostorný, velkorysý.

Na co byste sem lidi pozval v následujících týdnech či měsících?

Na cyklus Černé pondělky české justice, v pátek 13. října hrajeme první český film vygenerovaný – za spolurežie Petra Salaby – umělou inteligencí, brzy zde začíná Das Film Fest se skvělou dramaturgií současných filmů z německy mluvících zemí, na konci října je to pak festival dokumentů o XX. století, který pořádá Muzeum XX. století a historici z ÚSTRu. Letos mají téma bratři Mašínové a bude se týkat hodně 50. let. Budou tu i věci z jiných zemí, které nasvětlují vývoj u nás z jiných úhlů. V první polovině listopadu chceme v oblasti filmu navazovat na celostátní týdenní akci s půvabným názvem Den poezie a v polovině listopadu budeme mít přehlídku ukrajinského filmu. Ve spolupráci s Odborem školství radnice Prahy 8 začínáme hodně spolupracovat se školami. V každém případě všechny zveme sledovat náš web, Facebook a Instagram, tam hrneme předem, co se tu děje.

Líbí se vám co v AutoMatu děláme? Podpořte nás, udržitelnou mobilitu a městskou cyklistiku v Česku jakoukoliv částkou a nakrmte AutoMat. Díky!