Reakce organizátorů Zažít město jinak na článek “Zažít sám sebe jinak? Oživování veřejného prostoru hodnotí zpráva antropologů”

Abychom na sousedské slavnosti Zažít město jinak (ZMJ), které pořádáme od roku 2006, získali čerstvý a nezaujatý pohled, objednali jsme si antropologickou studii u organizace Anthropictures. Výsledky této studie prezentovaly její autorky Marie Heřmanová a Barbora Bírová v rozhovoru v pořadu Distrikt na Radiu Wave. Na webu radia na tento rozhovor upozorňoval shrnující článek, který ovšem svou stručností a výběrem témat obraz celých slavností silně zkreslil a poškodil. Článek, respektive uvedené citace, hodnotí slavnosti pouze negativně, některé uvedené informace dokonce nejsou pravdivé. Jelikož zveřejněný článek zpochybňuje práci nejen spolku Auto*Mat, který slavnosti koordinuje, ale i nasazení dobrovolných místních organizátorů, níže jsme se rozhodli reagovat na jeho základní body.

Akce pro vybranou skupinu lidí
Článek tvrdí, že se slavnosti “nesnaží zahrnout důchodce nebo etnické menšiny (…) pro seniory na programu nic není, chybí tam nějaký mezigenerační dialog,“ nebo, že “ve většině případů to není inkluzivní, táhnou to jen lidé, kteří mají určitou představu o tom, jak to má vypadat, a vypadávají z toho často senioři, etnické menšiny nebo bezdomovci.“

To přímo popírá smysl slavností: akce je naopak otevřená všem generacím a sociálním skupinám a je opravdu nízkoprahová – koná se na ulici, drtivá většina aktivit je zadarmo, zadarmo je často i jídlo.

Na programu jsme mohli najít romské kapely, kapely, taneční vystoupení, nebo vaření několika národů (Srbové, Bulhaři, Syřané), prohlídky vedené bezdomovci na Letné od Pragulic, návštěvy a diskuze s lidmi bez domova pod Hlávkovým mostem, aktivity a hry vysloveně pro seniory (setkání rodáků, mezigenerační pohybový workshop, trénink paměti a cvičení pro seniory), nebo prezentace a aktivity tématu blízkých neziskovek (Elpida, Život 90, Člověk v tísni, Armáda spásy, Cesta domů, Beztíže, Houpací sociální sítě, Nový prostor, Zajíček…).

Zapojení všech účastníků slavností je vždy věcí oboustranné dohody. Řada organizátorů např. oslovovala vietnamské spoluobčany, ale prostě ne vždy to vyšlo (autorky studie tyto snahy logicky nemohly zaznamenat, přesto jejich absenci na programu vytýkají).

Organizátoři to dělají jen pro sebe
Článek také tvrdí, že jde o “událost, kterou si lidé organizují sami pro sebe, ale nikoho dalšího“ nebo, že “motivace organizátorů je individuální, nedělají to proto, aby posílili místní komunitu.”

Toto tvrzení je nesmyslné a pro organizátory zvlášť urážející. Pokud by to bylo jejich jedinou motivací, udělali by si piknik na zahradě pro své známé a nechystali by několik týdnů ve svém volnu a zadarmo sousedskou slavnost, které se zúčastní stovky lidí. Všichni si naopak přejí, aby se v jejich lokalitě objevilo co nejvíce sousedů.

ZMJ nevytváří komunity
V článku dále čteme: “potvrdili jsme si ale, že komunity se na Zažít město jinak nevytváří, naopak se slavnosti dějí tam, kde už nějaká komunita je.”

Samotná studie přitom uznává, že ZMJ komunity minimálně posiluje. Samozřejmě, že z každé lokality, kde se slavnosti odehrají, nevzejde komunita. Známe ale několik lokalit, kde se místní díky ZMJ daly dohromady, nebo které ZMJ výrazně stmelilo: Roudnice nad Labem, Břevnov, Braník, Vršovice-Krymská, Karlín-Hybešova, Ústí nad Labem-Střekov. Pro ilustraci uvádíme odpověď Kateřiny Chalašové, organizátorky lokality v Ústí nad Labem. Auto*Mat: Myslíte, že ZMJ zlepšuje vztahy ve vašem okolí? Nebo všímáte si, že má i jiné pozitivní dopady? K. CH.: “Naprosto. Po loňském vydařeném ZMJ se tady u nás na Střekově vytvořila parta patriotů, kteří se snaží oživovat Střekov alespoň jednou za dva měsíce nějakou akcí, která podporuje sousedské vztahy a obecně chuť Ústečáků trávit čas ve veřejném prostoru.” Motivace dalších organizátorů si můžete přečíst v „pidirozhovorech“ na zazitmestojinak.cz

Zónová turistika
“Nepotkala jsem tam nikoho, kdo by se účastnil, byl místní a užíval si tu akci na jednom místě.” „Nejsou to většinou ti, kteří v tom místě bydlí, ti si naopak většinou stěžují, že událost způsobí hluk nebo nepořádek,” opět příliš zobecňují autorky studie.

Lze nalézt mnoho lokalit, zejména mimo centrum Prahy, kde zejména místní, ale i návštěvníci zůstávají celý den. Letos jsme obdrželi celkem tři stížnosti, což je vzhledem k obrovskému měřítku akce (66 oživených ulic v Praze) zanedbatelné.

Političnost/apolitičnost
„Lidé říkají, že ta akce má být apolitická, a pak jedním dechem dodávají: Přišel nás podpořit ten a ten… Kde je tedy ta apolitičnost? Jak si ji definovat?“ uvádějí antropoložky.

Apolitičnost je dána kodexem ZMJ
Akce je otevřená všem, není možné někomu bránit v návštěvě. Čemu aktivně bráníme je prezentace jedné strany nebo politického názoru. Návštěvě akce, popř. diskuzi se nebráníme. Akci navštěvují i názoroví oponenti ZMJ.
Podporu na radnicích samozřejmě vyjednáváme, ale to ze slavností nedělá politickou akci.

Neobjektivita
Anthropictures své závěry prezentují pouze na základě tří lokalit z celkových 60. Opomíjí tak, že charakter každé lokality je zcela odlišný – závisí jak na místě konání, tak především na pojetí místních organizátorů. Mezi desítkami lokalit tak samozřejmě najdeme slavnosti “festivalového typu”, ale i ryze sousedské události (např. Podolí, Břevnov, Černý most, Barrandov, Smíchov – U Okrouhlíku, Puškinovo náměstí aj.).

Kritický pohled na slavnosti Zažít město jinak vnímáme. Nezaujatý pohled je pro nás příležitost oprostit se od vnímání, které může být zkreslené. Bohužel mediální zkratka článku nabídla pohled velmi zaujatý, nepřesný a nepravdivý a proti tomu se chceme důrazně ohradit, protože to znevažuje práci nejen naši, ale především stovek zapojených organizátorů, dobrovolníků a pomocníků, kteří akci připravují na své náklady a ve svém volném čase.

Reakce na článek některých místních organizátorů:

Bára Týcová: Uf, to je celé špatně. Jsem organizátorka Zažít Bořivojku jinak a zároveň absolventka Fakulty sociálních věd. Slabé výzkumné metody, zato silné závěry. Doporučuju přehodnocení výzkumné metody – uspořádejte samy akci ve vaší lokalitě a rozšiřte vzorek výzkumu – 3 lokality nestačí. Zažijte na vlastní kůži motivace organizátorů i účastníků v průběhu příprav, sladění různých přístupů organizátorů a účastníků v místě, finanční nejistotu, nejistotu počasí, diskusi s vaší městskou částí, podniky a sousedy. Dámy nevědí, o čem mluví. Navíc děsně nekritická moderátorka. Neumím to shrnout, musela bych polemizovat s každou jednou odpovědí. U nás na Žižkově – staří (Dům s pečovatelskou službou), expati, cikáni, jeden bezdomovec nám pomáhal s úklidem, děti i hipsteři na kolech. K lokalitě mám vztah ten, že tu bydlím. Moje zkušenost popírá téměř vše, o čem dámy mluví. Ale celkově je rozhovor pro mě vzpruhou, kouzlo nechtěného a palec nahoru.

Ája Štěpánková/Smíchov: U nás se účastnily všechny věkové skupiny, snažili jsme se program udělat tak, aby si našel každý něco. Prezentaci historických fotografií myslím ocenili hlavně senioři. Přišli opravdu lidé ze sousedství – měli jsme vytištěnou katastrální mapu, do které lidé vybarvovali svůj dům, takže máme přehled. Organizovali jsme celou akci prakticky dvě rodiny na vlastní náklady, bez sponzorů. Sousedé jedli, pili, přinášeli z domova napečené dobroty a musím říct, že se vybralo docela dost na dobrovolných příspěvcích za pivo, buřty a další (masové i nemasové) pochutiny. Prostě jsme se bavili, seznamovali a užívali si uliční party bez aut. Nevím o nikom, kdo by se zavřel doma a byl naštvaný, že děláme bordel.

Anna Štoncnerová: Zažívám pouze Karlín jinak, ale nejsem už moc mladá, nemám malé děti, moc na kole nejezdím a cpu se párkama. Bavili i aktivně se účastnili staří, mladí, cigáni, gádžové, rezidenti i místní hospody, a samozřejmě bezdomovci, všichni jsme sousedé. Co patří na ZMJ a co už ne, je subjektivní.

Michaela Kešnerová/Počátky: Nemyslím, že ZMJ je akce jen pro úzkou skupinu lidí, vždyť tam snad ostatní nemají zákaz vstupu. Je hloupé se takto vymezovat. Ovšem o některých věcech by nebylo marné pohovořit. Třeba co ještě patří na ZMJ a co už ne, to je otázka. Mě osobně lezou na nervy skákací hrady a malování na obličej, ale třeba to tak nevnímá každý. Též zapojení okolí je všude jiné. Chtěli jsme mít na slavnosti ukrajinské speciality, ale sousedka Ukrajinka musela do práce, ale zato naši skotští sousedi navařili spoustu dobrot. Též měly zpívat holky z pasťáku, ale nakonec to nedopadlo. Pro starší generaci jsme měli v programu harmonikáře, který nás na poslední chvíli vypekl. O čem to ty ženy mluví?

Václav Stránský/Karlín: Zajimave spektrum nazoru na ZMJ. My se treba setkali s vytkami, ze to bylo „multikulti v praxi“. Tak jsem z toho jelen – je to akce pro uzavreny okruh lidi, nebo je to multikulti? Kazdopadne za Karlin muzeme potvrdit, ze ucast – jako, ze ucinkujici i navstevnici festivalu byla napric celym karlinskym obyvatelstvem – at uz rasove, vekove, gendrove, levaci x pravaci… Kapely pro deti i pro deti nepristupne. Dilny s rytmikou i kladivem. Jidlo veganske i burty s hodne vysokym podilem masa. Pivo, ktere jatro oceni i zmrzlinky pro slecinky. Jedine, co chybelo byla rvacka, ale to asi proto, ze jsme tady v pohode :)