6 měst, která zrecyklovala své dálnice a vrátila veřejný prostor lidem

6 měst, která zrecyklovala své dálnice a vrátila veřejný prostor lidem

V polovině minulého století vládlo přesvědčení, že auta zachrání naše města. Dnes jsou městské dálnice překonaným konceptem, nicméně stále zabírají obrovské množství veřejného prostoru. Mnoho z nich ale prošlo transformací směrem k udržitelnější a uhlíkově neutrální budoucnosti. Seznamte se s městy, která vzala humanizaci svých magistrál pěkně z gruntu.

Městské dálnice vznikaly často za cenu demolice bytové zástavby, tvoří ve městech fyzické bariéry, omezují pěší a cyklisty, jsou masivním zdrojem hluku a emisí. Zkrátka představují problém, neblahé dědictví století aut, jizvy na tvářích měst. A ta s nimi snaží vypořádat a vrátit veřejný prostor zpátky svým obyvatelům a obyvatelkám. Pojďme se podívat na pár příkladů toho, jak.

1. Kanál Catharijnesingel, Utrecht

Více než 40 let poté, co část kanálu objímající středověké holandské město nahradil beton, aby vytvořil prostor pro městskou dálnici, si místní zase užívají jeho původního účelu. Proměna, která má za cíl změnit vztah obyvatel města k autům, se plánovala od 90. let minulého století a spatřila světlo světa v roce 2020 během antiepidemiologických opatření. Kanál zasypali v sedmdesátých letech ve snaze usnadnit přístup automobilů k místnímu obchodnímu centru. Nyní, bez aut, hluku a emisí, plní místo celou řadu důležitých funkcí. Najdete tu mimo jiné nádraží, letní scénu, divadlo a spousty zeleně. Počin získal v roce 2022 Evropskou cenu za veřejný městský prostor.

Utrechtský kanál před a po. Najděte pět rozdílů. Foto: X

2. Dálnice Cheeonggyecheon, Soul

Korejské hlavní město patří s 20 miliony obyvatel do první desítky největších světových aglomerací. V roce 2005 se jeho vedení rozhodlo rozebrat 10 km své víceúrovňové betonové magistrály, po které denně projelo 170 000 motorových vozidel. Po dvou letech dekonstrukce tu vznikl zelený prostor s na povrch přivedenou říčkou, velkorysá pěší zóna a oblíbený cíl společenských setkávání přitahující denně 64 000 lidí, zatímco díky snížené kapacitě silnic tu projede „jen“ 30 000 aut a v neděli žádné. Obsazenost veřejné dopravy stoupla o 15 % a dvě kdysi od sebe odtržené městské části se díky 21 novým můstkům znovu přirozeně spojily. Jedním z důsledků projektu je i vyšší plynulost dopravy ve městě.

Věřte, nevěřte, tady kdysi vedla dálnice. Foto: Francisco Anzola, Wikimedia Commons

3. Park Rio u řeky Manzanares, Madrid

Se záměrem přinést do města více zelených ploch přišel v roce 2008 Madrid s ideou rekonstrukce břehů řeky Manzares a ekologickým koridorem. Po osmi letech plánování a stavby se poslední část parku otevřela veřejnosti v dubnu roku 2015. Nejdříve bylo ale potřeba zahloubit deset kilometrů dálnice M30 ze 70. let procházející oblastí pod zem a proměnit 820 hektarů na zeleň pro potěchu rezidentů. Nábřeží se stalo integrální částí centra nyní jednoho z nejzelenějších evropských měst a nabízí cyklostezky, kavárny a řadu kulturního i sportovního vyžití včetně městské pláže.

Rio park v roce 2017. Foto: Nicolas Vigier, Wikimedia Commons

4. Dálnice Bonaventure, Montreal

Vyvýšená montrealská magistrála byla postavena v roce 1967 u příležitosti Světové výstavy především proto, aby se lidé dostali autem přímo do centra bez kontaktu s chudinskou čtvrtí Griffintown. Cesta k autocentrickému městu byla vybetonována. Plán na modernizaci města Montreal 2025 ale shledal, že odstranění této části Bonaventure Expressway a její nahrazení bulvárem je „nejlepší alternativou pro znovuspojení centra města s řekou v lidském měřítku.“ V září 2017 byly slavnostně otevřeny dvě multimodální ulice plné zeleně a umění, které zrecyklovalo 95 procent betonu z bývalé dálnice. Nechybí ani management hospodaření s dešťovou vodou a 300+ místních stromů a další vegetace snižují efekt tepelných ostrovů. Ve výstavbě je nyní stezka pro aktivní mobilitu a zelený koridor.

Vizualizace nejnovějších plánů montrealské radnice. Foto: X

5.  Dálnice West Side, New York City

Před rokem 1973 projelo dálnicí West Side podél řeky Hudson v New Yorku až 140 000 aut denně. Poté, co se vinou nedostatečné údržby zřítila, se město rozhodlo ji neopravovat, ale přeměnit na multifunkční bulvár. I zde stále jezdí auta (zhruba 80 000 denně), avšak slouží i dalším aktivnějším druhům dopravy – projede tu také 5 000 cyklistů, chodcům slouží promenády podél řeky. Z šedého království aut se stala příjemná a živá oblast, se kterou jsou spokojeni všichni, včetně řidičů automobilů.

Hudson River Park dnes. I tady bývala dálnice. Foto: Broken Sidewalk

6. Dálnice Embarcadero, San Francisco

Tam, kde byste ještě v roce 1989 našli hlavní dopravní tepnu, dnes bublá cvrkotem živý bulvár. Zemětřesení, které tehdy postihlo celou oblast zálivu, poškodilo také dálniční infrastrukturu. Její oprava by byla tak nákladná a časově náročná, že se všechny zainteresované strany shodly na tom, že bude lepší ji úplně odstranit a využít potenciál oblasti pro lidi. V roce 2002 představilo město plány na třídu, která by poskytla více prostoru pro alternativní dopravu, chůzi a jízdu na kole a pomohla tak snížit používání osobních automobilů. Od té doby oblast ožila a proměnila se ve veřejnou promenádu.

Budova přístavu v San Franciscu. Foto JaGa, Wikimedia Commons

Příkladů míst, která řekla ne svým městským dálnicím, bychom našli mnoho. Těch pár, které jsme se vám rozhodli představit, ale krásně ilustruje, jak se může městská krajina změnit k lepšímu, když přestaneme klást ten největší důraz na auta. Jde o velmi příjemný trend, který bychom měli následovat i my. Jak taková ulice pro lidi může vypadat, si vyzkoušíme i během 19. ročníku sousedských slavností Zažít město jinak. Jejich letošní motto zní Zpomal. Přihlaste i vy svou ulici, dvorek nebo náměstí a oživte s námi veřejný prostor.

Líbí se vám co v AutoMatu děláme a chcete podpořit rozvoj městské cyklistiky? Přidejte se k našim dárcům a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!