Město znovuzrozené: Jak se z Paříže stala Velká Paříž

Hlavní město Francie se během posledních let proměnilo. A to včetně svých periférií. Dříve obávané čtvrti jsou nyní plné života a jejich kreativita a dynamika rozostřily staré hranice a pořádky.

Po dlouhou dobu definoval to, co je a co není Paříž, 34 kilometrů dlouhý silniční okruh, který ji obepíná. Uvnitř Périphérique, jak se této silnici říká, leželo romantické město se zlatými mosty a nadčasovou krásou, které inspirovalo jednu z nejslavnějších filmových vět, epitaf lásky od Humphreyho Bogarta: „Vždycky nám zůstane Paříž.“

Za okruhem, v banlieues neboli na předměstích, kde žije mnoho přistěhovalců, se tyčily chátrající panelové domy. Občas tam, jako v roce 2005, propukly nepokoje. Poštovní směrovací číslo 93, označující rozsáhlý obvod Seine-Saint-Denis severně od města, byl až do nedávna synonymem úpadku a problémů. Na to všechno teď ale zapomeňte.

Vzestup předměstí

Zrodila se Velká Paříž, která zcela mění dosavadní město. Périphérique už není dělicím příkopem, ale postupně se stává propustnou hranicí. Východ, kterým dříve západopařížská buržoazie opovrhovala, zažívá vzestup a mění předměstí od Pantinu po Romainville na atraktivní, trendy oblasti. Turisté stále proudí do Louvru, ale skutečný život už se neodehrává u Seiny, nýbrž u 200 let starého kanálu Ourcq.

Zimní Pantin

„V Pantinu mám vždycky pocit, že jsem v budoucnosti, zatímco v centru Paříže uvíznu v minulosti,“ svěřil se listu The New York Times Rémi Babinet, zakladatel reklamní agentury BETC, která v roce 2016 přesunula své sídlo z centra právě do Pantinu. „Turisté platí velké peníze, aby viděli Paříž, která se nikdy nemění, ale brzy budou muset objevit úplně jinou, která se mění neustále.“ Z Babinetových kanceláří je výhled na klidně plynoucí vody kanálu Ourcq, který byl původně vybudován pro přívod pitné vody do Paříže a ještě donedávna protékal zchátralou průmyslovou zónou s továrnami na cigarety, ocelové kotle, záchody a mopedy.

„Do kanálu se házela kradená auta,“ vzpomíná Laurence Lavillière, která se narodila v roce 1972 a v Pantinu žije celý život. „Kanál býval územím nikoho – plným drog a odpadků.“ A co tu najdete dnes? Zelené nábřeží s cyklostezkami, venkovními posilovnami, pěšími trasami, stylovými bary a restauracemi. Kanál je široký, což vytváří osvobozující pocit otevřeného vodního prostoru. Lidé zde chytají štiky a okouny.

Paříž nemá být muzeum

Tenhle nový obraz Seine-Saint-Denis rozhodně nevznikl přes noc, dnes ale jasně dává najevo, že nastal čas opustit stereotypy o předměstích, které s sebou nesou spoustu předsudků.

Žije to tu

To byl částečně i záměr metropole Velká Paříž, která vznikla před téměř deseti lety zákonem schváleným parlamentem. Sdružuje město Paříž se 130 okolními obcemi, čímž se více než ztrojnásobil počet obyvatel Paříže na sedm milionů.

Jedním z jejích cílů bylo odbourat bariéry, a to jak etnické, tak ekonomické. Paříž nemá být jen pečlivě udržovaným muzeem pro bohaté, nacházejícím se pod Eiffelovou věží a kupolí Pantheonu. Projekt se však na čas zastavil. Jeho srdcem byla Grand Paris Express, železniční síť za 46,7 miliardy dolarů, která má propojit části banlieues s centrem Paříže.

Olympijský rozvoj

Výstavba postupovala nerovnoměrně a pomalu. Teprve s loňským otevřením dopravního uzlu na stanici Saint-Denis – Pleyel, těsně před olympijskými hrami, se začalo měnit vnímání lidí. Olympijské hry, které se z velké části konaly právě v Seine-Saint-Denis, přinesly do oblasti rozvoj, novou energii, bytovou výstavbu a také rozšířené pojetí toho, co Paříž vlastně je. A najednou banlieues ožívají.

„Kdo chce poznat současnou, dynamickou Paříž, často upírá zrak spíše k Périphérique i za něj – autonomní a alternativní kulturní centra a kluby, řemeslné pivovary, komunitní zahrady a městské farmy i přívětivá veřejná prostranství vznikají ve velkém právě zde, na bývalém okraji,“ potvrzuje jeho slova i Petr Štádler, který v létě proměnu pařížských předměstí sledoval i očima vedoucího ZMJ a vnímal zde inspiraci i pro mnohdy pokulhávající Prahu.

Připomíná vám to něco? Stanice Saint-Dennis – Pleyel

Nové centrum kultury

Letním hitem se tu stala výstava s názvem Banlieues Chéries (Drahá předměstí) v Muzeu dějin imigrace. Pomocí instalací, videí a maleb představovala kulturní bohatství předměstí s cílem rozbít zjednodušené pohledy (tzv. „redukční prizmata“). Daří se i webu Enlarge Your Paris, který propaguje rozšířenou Paříž; jeho průvodce po Velké Paříži už vyšel ve třetím vydání.

Thaddaeus Ropac to předvídal. Už před 13 lety otevřel obrovskou galerii současného umění v bývalé továrně na kotle. Chtěl vystavovat umělce jako Anselm Kiefer nebo Georg Baselitz, pro které neměl dost místa ve své původní pařížské galerii v Marais. Tradiční Paříž si před deseti lety stěžovala, že se musí vláčet z bohatého 16. obvodu u Bois de Boulogne do Pantinu, aby si mohla poslechnout skvělou klasickou hudbu, ale postupně si na změnu zvykla. Dnes navštíví Pařížskou filharmonii každoročně 1,5 milionu lidí.

Více prostoru, rozmanitosti i vzduchu

Je to působivá změna perspektivy. „Co jiného je Filharmonie než způsob, jak budovat mosty a cesty k novému publiku?“ řekl v rozhovoru Olivier Mantei, její ředitel. „Dokonce i architektonicky je to ruka natažená přes okruh Périphérique.“ Pro Manteie je centrální Paříž nehybná, dusivá a nekreativní. Město, jak věří, posouvá své těžiště směrem k Velké Paříži, kde je více prostoru, rozmanitosti, inovací a vzduchu.

Vivat Mixité

V Pantinu narazil reportér New York Times na Ayouda Houzaliho, jehož rodina pochází z Komorských ostrovů, a Aymana Laraquiho, s marockými kořeny. Oba jsou v posledním ročníku střední školy, kde studují vědu a techniku. Bydlí se svými rodinami v dotovaných bytech v posprejovaných domech. Graffiti odrážejí skutečnost, že sociální problémy stále přetrvávají. V Seine-Saint-Denis došlo loni k více než 40 vraždám. Ale nyní panuje odlišná, nadějnější atmosféra. „Je mi 17 a nikdy jsem nezažil rasismus,“ řekl Houzali. „Obraz Seine-Saint-Denis je úplně zastaralý.“ A co budoucnost? „V technických oborech, které studujeme, je spousta příležitostí,“ řekl Laraqui.

La Cité Fertile

Mixité neboli sociální rozmanitost je posedlostí Bertranda Kerna, socialisty, který je starostou Pantinu téměř čtvrt století. Dotované byty tvoří asi 41 % bytového fondu v tomto předměstí s 61 000 obyvateli; 33 % bytů v jakékoliv nové výstavbě musí být dostupných jako nízkonákladové sociální bydlení pro chudší rodiny. „Jsem člověk zleva, věřím v rozmanitost,“ tvrdí pan Kern v rozhovoru. „Nechceme, aby se Pantin stal ghettem bohatých. Lidé se musí mísit – chudí vedle bohatých, a každý muž a žena si musí najít své místo. Problémy samozřejmě máme, ale jsou nejsou tak vážné.“

Jak odolat gentrifikaci?

Paní Lavillière, dlouholetá obyvatelka Pantinu, byla svědkyní toho, jak se z dělnického předměstí stal po úpadku průmyslu magnet pro chudé přistěhovalce. Nyní přihlíží gentrifikaci, která má své stinné stránky, protože vytlačuje lidi, kteří si nemohou dovolit rostoucí ceny, a to i přes nejlepší snahy místních úřadů.

Saint-Denis, rue Gabriel-Peri, pěší zóna

Pantin je domovem významných kanceláří značek Hermès, Chanel a dalších ikonických francouzských firem, které jsou běžněji spojovány s Rive Gauche (levým břehem Seiny). Obrovský projekt nazvaný Les Grandes-Serres (Velké skleníky) promění nevyužívanou továrnu na břehu kanálu Ourcq v skleněné emporium s potravinami, kulturou a ateliéry umělců, obklopenou několika hektary zeleně.

Stanice metra Saint-Dennis

Když vás čtvrť prostě chytne

„Naši designéři zde mají pocit, že drží prst na tepu doby,“ řekl Bernhardt Eichner, generální ředitel společnosti Hermès Services Groupe. „To je důležité.“ Tep doby se tu však mění různou rychlostí. Grafik Frantz Leconte chodí procházkou 40 minut ze svého domu v 19. pařížském obvodu chytat ryby v kanálu Ourcq. Rybaření je jeho vášní, jakousi formou meditace. „Kdo chce rybařit, musí být trpělivý a vytrvalý. Nejde to hned, ale když chytíš prvního kapra, zjistíš, že jsi to ty, koho lapila ta ryba.“

Stejně tak bohatí obyvatelé západní Paříže, kteří zpočátku do Pařížské filharmonie chodili jen neradi, jsou nyní „lapeni“ — „a hledají byty ke koupi v Pantinu,“ dodává Mantei.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!