Proč Estonci zvou každé léto cizí lidi na své zahrady

Každé léto se v Estonsku promění soukromé zahrady, garáže, a někdy dokonce i okna ložnic v dočasné kavárny otevřené komukoli, píše britská BBC.

Pod obrovským stanem stojí ve frontě úplně cizí lidé, kteří si přicházejí koupit oběd. Kolem nich se zeleninové záhony prohýbají pod okurkami, jahodami, česnekem a cuketami. Vzrostlá jabloň vrhá stín na stůl plný žitného chleba, domácích nakládaných okurek a hrnce horké seljanky – husté rajčatové polévky se šunkou a uzenou klobásou. Hosté si vybírají z jednoduchého tištěného jídelního lístku a pak si odnášejí misky s kouřící polévkou ke stolům, kde společně obědvají.

Na první pohled to vypadá jako venkovská kavárna. Jenže není. Je to zahrada za domem Heikiho Kalvika na okraji Kehry, malého města ležícího asi 45 minut jízdy na východ od Tallinnu, kterou každé léto promění v pop-up kavárnu. „Jsem hodně společenský a rád vařím. Baví mě hostit lidi a jsem hrdý na naši zahradu,“ říká Kalvik, zatímco přichází další skupina návštěvníků.

Kalvik je jedním z přibližně desítky obyvatel, kteří se účastní každoroční akce Kodukohvikute Päev neboli Den domácích kaváren. Během jediného červencového dne místní otevírají své zahrady, dvory nebo garáže a proměňují je v provizorní kavárny či bistra. Jinde ve městě zase Karolin Vahtre přebudovala garáž za panelovým domem z dob Sovětského svazu na improvizovanou kavárnu, kde každému kolemjdoucímu nabízí quiche, čokoládový dort nebo hranolky.

Od dubna do září se po celém Estonsku koná více než 150 podobných akcí. Tato oblíbená tradice se od svého vzniku před téměř dvaceti lety postupně rozšířila do celé země. Některé domácí kavárny jsou propracované – s pronajatými stany, stoly a židlemi – zatímco jiné připomínají jen malý stánek s limonádou, o který se starají děti. Společně však nabízejí návštěvníkům vzácnou příležitost nahlédnout do každodenního života Estonců způsobem, který by za běžných okolností zůstal skrytý.

Obrovský dav místních i turistů se schází na ikonickém pouličním pikniku v Kuressaare, který je součástí estonského festivalu chutí Saaremaa Food Festival. U dlouhého dřevěného stolu na historickém náměstí společně sdílejí slavnostní hostinu v přátelské a radostné atmosféře.

Jak vznikla tradice domácích kaváren v Estonsku

Tradice domácích kaváren vznikla v roce 2007 na Hiiumě, druhém největším estonském ostrově. Místní organizátoři cestovního ruchu tehdy hledali způsob, jak přilákat návštěvníky i mimo hlavní turistickou sezonu, která vrcholí v červenci.

Inspirací se stalo město Kärdla, hlavní město ostrova, které má dlouhou tradici spojenou s pitím kávy. Prvního ročníku Dnů domácích kaváren na Hiiumě se v roce 2007 zúčastnilo patnáct domácností. Dnes tato třídenní akce, pořádaná na začátku srpna, přiláká tisíce návštěvníků. Po celém ostrově vznikají desítky dočasných kaváren, které nabízejí domácí jídla a nápoje.

Mezi několik málo účastníků, kteří se zapojili do všech ročníků od roku 2007, patří také Muzeum Hiiumaa. Ve svém hlavním sídle, takzvaném Dlouhém domě – někdejším domově správců továrny na sukno – každoročně vytváří atmosféru kavárny z 19. století. Jeho ředitel Kauri Kiivramees říká, že tato tradice je o něčem víc než jen o jídle a pití: odráží dlouhou historii pohostinnosti místních obyvatel vůči příchozím.

A dodává, že i tento takzvaný „ostrov introvertů“ si odjakživa uvědomoval význam soudržné komunity. „Na Hiiumě bylo vždy samozřejmostí pomáhat cizím návštěvníkům. V minulosti totiž často připluli proto, že ztroskotali nebo se jim přihodilo jiné neštěstí, a potřebovali pomoc,“ vysvětluje.

Z ostrovní tradice celonárodním fenoménem

Malé venkovské komunity byly po staletí základem estonské společnosti – jak na ostrovech, tak na pevnině. Přestože dnes lidé nejsou na svých sousedech závislí tolik jako dříve, některé tradice přetrvaly. Jednou z nich jsou talgud, společné brigády, při nichž se kdysi sklízelo seno nebo stavěly stodoly. Dnes mají nejčastěji podobu dobrovolných úklidových akcí.

Dny domácích kaváren navazují na stejného ducha sousedské pospolitosti. Po úspěchu na ostrově Hiiumaa se rychle rozšířily do celého Estonska.

V jihovýchodním Estonsku pořádá region Setomaa své pop-up kavárny každoročně během druhého srpnového víkendu. Akce slouží také jako příležitost představit návštěvníkům jedinečnou místní kulturu. „Do našich dvorů se běžně podívat nemůžete. Jsou uzavřené. Ale právě v tento den lidé otevírají nejen své brány, ale i svá srdce,“ říká Katrin Aedma.

„Jedním z důvodů, proč jsme začali pořádat Kostipäiv, bylo to, že v létě nemáme mnoho akcí, při nichž by lidé nosili tradiční kroje nebo nabízeli typická místní jídla, například sõir, náš domácí sýr,“ vysvětluje Liis Kogerman, členka správní rady organizace Seto Küük, která festival pořádá.

Každá zahrada se může proměnit v komunitní slavnost

Akce se postupně stala jedním z poznávacích znamení regionu a některé domácí kavárny během jediného dne přivítají až tisíc návštěvníků. Jedna z nich se dokonce proměnila v trvalou restauraci, většina účastníků si však jednoduše užívá možnost nabízet návštěvníkům domácí speciality, aniž by museli nést starosti spojené s provozováním skutečného podniku.

Stejný duch panuje i v univerzitním městě Tartu, kde Inga Kulmoja každoročně otevírá jednodenní pop-up kavárnu, aby se mohla podělit o svou vášeň pro domácí zmrzlinu. Kulmoja žije ve starém dřevěném domě bez zahrady, a tak zmrzlinu každý rok spouští zákazníkům z okna své ložnice ve třetím patře přímo na ulici.

„Je to opravdu velmi jednoduché,“ směje se. Dodává, že provozování této jednodenní kavárny je úplně jiné než její každodenní práce podnikatelky v oblasti umělé inteligence. „Platí se jen v hotovosti a cedule jsou napsané na znovu použitých papírech. Koupili jsme jen provaz a máme dvě vědra – jedno na zmrzlinu a druhé, menší, na peníze. Dokonce ani nepoužívám zmrzlinový stroj, zmrzlinu vyrábím jednoduše v mrazáku.“

Přestože Kulmoja tráví většinu času nabíráním zmrzliny a vytahováním věder nahoru a dolů, těší ji pohled na frontu návštěvníků – zvlášť když se rok co rok vracejí stejní lidé. „Myslím, že lidé mají přirozenou potřebu ukázat ostatním, co umějí nabídnout nebo jak žijí,“ říká. „V estonštině pro to existuje slovo edevus. Znamená něco jako radost z toho být středem pozornosti.“

Když se z cizinců stanou sousedé

Oleg Pun a Iryna Topilina se do Estonska přestěhovali z Ukrajiny v roce 2019. Svou první domácí kavárnu ale otevřeli až v roce 2022, kdy se do Estonska kvůli válce uchýlili také Punovi rodiče. Pun s Topilinou je povzbudili, aby se zapojili do Dne domácích kaváren ve své nové vesnici. Chtěli jim tak pomoci lépe poznat místní komunitu a navázat nové vztahy.

„Byli překvapení a hluboce dojatí tím, kolik Estonců přišlo vyjádřit jim podporu. Když sousedé viděli, že nemáme dost míst k sezení, sami od sebe nám přinesli židle a další nábytek,“ vzpomíná Topilina.

Dnes už celá rodina společně provozuje domácí kavárnu během festivalu Kalamaja Days na zahradě Puna a Topiliny. Letos návštěvníkům nabízeli varenyky plněné zelím – ukrajinské taštičky připravované podle téměř sto let starého rodinného receptu – a zelený boršč z čerstvě nasbíraného šťovíku a kopřiv, vařený na otevřeném ohni.

Kalamaja Days

Přestože mohou Dny domácích kaváren v Estonsku na první pohled působit jako jakási tajná slavnost zasvěcených, ve skutečnosti představují jednu z mála příležitostí, kdy jsou návštěvníci zváni do soukromých zahrad, mohou ochutnat rodinné recepty a nahlédnout do každodenního života místních komunit.

Jak říká organizátorka festivalu Kalamaja Days Katrin Aedma: „Jen málokdy máte možnost podívat se do našich dvorů. Obvykle zůstávají zavřené. Ale právě v tento den lidé otevírají nejen své brány, ale i svá srdce.“

I vy můžete poznat své sousedy a jejich dvorky jinak. A to třetí zářijovou sobotu na Zažít město jinak. A už teď můžete festival podpořit zakoupením Souseděnky. Děkujeme!