Projekce krátkých dokumentů, které vznikly na workshopech My Street Films, Vás vezmou do krajiny osobních příběhů i nečekaných setkání s prostorem. Tvůrci a tvůrkyně ve svých filmech hledají, jak naše okolí formuje to, a jak se intimní zkušenost prolíná s veřejným prostorem či každodenní rutinou. Filmy ohledávají periferie – geografické i vnitřní – a ukazují, že hranice mezi „centrem“ a „okrajem“, mezi námi a místy, jsou často křehčí, než se zdá.
Promítané filmy:
Spojení (Marie Sieberová, 2021)
„Moje máma spojuje lidi ze zastávky na zastávku coby tramvajačka. Ráda se digitálně spojuje s lidmi po celém světě prostřednictvím rádiových vln coby radioamatérka. Spojení se mnou je vzdálené a těžko dosažitelné.“
Snímek tematizuje přerušení spojení, k němuž občas dochází nejen mezi radiopřijímači, ale také v mezilidských vztazích. Autorka efektivně využívá filmové řeči k analýze vlastního vztahu s matkou, čímž si k ní zároveň hledá cestu. (2. místo v My Street Films Award a cena studentské poroty)
Tinnitus (Martin Pfann, Kateřina Kaclíková, 2019)
Je možné s pískáním v uších něco dělat? Film vyhledávající zdroje hluku v městské krajině. Jde po stopách zvuků, které autora obklopují, od hučení motorů, přes řinčení železnic, tikot hodin v domácnosti až po vlastní tinnitus.
Film Tinnitus vyniká svým aktuálním námětem, poukazujícím na neustále vzrůstající míru hlukového smogu ve městech, i osobním pohledem na tuto problematiku, již nám autoři filmu představují. Ve stejné míře oceňujeme využití filmových postupů, práci se střihem a zvukem, která vytváří intenzivní filmový zážitek. (vyjádření poroty, 1. místo My Street Films Award 2019)
Les (Tereza Plavecká, 2017)
„Letní poetická procházka Čimickým hájem, lesem mého dětství, který je plný zvuků, paměti, tajemství a otázek. Je les metaforou dětství? Kolik cest vede z lesa? Jde se myšlenkově vrátit?“
Film je lyrickým zamyšlením o Čimickém háji a nenávratnosti dětství. (zvláštní uznání, My Street Films Award 2017)
Místa (Drahomíra Stínilová, 2023)
„Dokument o místech, kde jsem žila a zestárla. O životě, který jako déšť stékal po široké střeše do úzkého žlabu a stále proudí. Všechno se mění – doba, naše životy i místa. Co tady bude za dalších padesát let?“
Tento film vznikl v rámci workshopu My Street Films 2023 pod lektorským vedením Terezy Reichové a Martina Duška.
Brno–Zábradlí (Lucie Pozníková, 2023)
Na zastávce, u které autorka bydlí, přibývá zábradlí pokaždé, když se zrovna nedívá. V mnohém absurdní prostor zastávky jí nabízí prostor k prozkoumání metafory, kterou nesou graffiti, mumlání šalin a pixely v různých odstínech šedi.
Vyjádření poroty: Za řízené tápání nitrem oceňujeme film „BRNO – ZÁBRADLÍ“ Lucie Pozníkové. S citem pro symetrii a detail zachycuje urbánní úzkost, která do životních zastávek přichází bez ohlášení. Chirurgicky přesný, v pastelových barvách vyvedený audiovizuální tvar ukazuje, že ohledávání nitra člověka a zkoumání městské infrastruktury může být jeden a tentýž časoprostor.
Přechod (Tereza Plavecká, 2022)
„Před 20 lety na přechodu pro chodce v pražské Čimické ulici přejelo auto muže. Byl to můj táta. Přes ten přechod jsem několik let nemohla chodit. Dnes po něm chodím denně. Krátký poetický experimentální film z místa, které má pro mě zvláštní význam, je nahlédnutím do vztahu s mým otcem.“
„Na minimalistické ploše, kterou Tereza Plavecká dokázala velmi svébytně využít, se odehrává hluboký příběh, který s námi autorka sdílí s lehkostí a nestrojenou upřímností.“ (vyjádření poroty, 1. místo v My Street Films Award 2022)
„Rády bychom vyzdvihly mnohovrstevnost filmu, která ukazuje nejen autorčinu zkušenost, ale i nedostatky městské komunikace. Snímek prostřednictvím voiceoveru přibližuje příběh překonání strachu díky každodenní rutině, ale hlavně tematizuje ztrátu, která přetrvává i po dvaceti letech. Tento niterný boj je zprostředkován autentickou a poetickou formou. Autorka ukazuje nejen svůj příběh, ale i to, že některé věci zůstávají neměnné.“ (vyjádření studentské poroty)
