Další náš soused a kamarád Martin Macháček, který se pohybuje na prknech znamenajících svět, si připravil svůj krátký divadelní vtípek nejasného důvodu i formy:
Depresi z historických paralel k současnosti se Martin Macháček rozhodl přebít radikální hravostí už v roce 2012. Za abstraktně krátkou dobu v paměti sesbíral nejbizarnější nápady a sepsal poctu brakovému stejně jako prvotřídnímu sci-fi, komiksu i dadaismu. Oslněný upřímnou podivností filmů Divnej týpek, Svatá hora, komiksovými prameny a balastem namíchal textovou limonádu a bez většího důvodu “to” pojmenoval Mrkev v řiti a Křik. Rozhodl se jej přečíst za živého hudebního doprovodu komponisty a multiinstrumentalisty Tomáše Bayera.
Z útvaru nejasného důvodu i formy, který se původně plánoval jako jednorázový, nezávazný vtípek pro přátele bez výraznějších ambicí, se vyklubal nečekaně neopakovatelný, opakovaný celek. Přes na první pohled primitivní formu, dílem šťastných náhod i neuvěřitelných okolností se Mrkev prohnala po vybraných tuzemských festivalech či žánrově přesahových akcích). Díky opakování začal postupně krystalizovat její skutečný smysl a snad něco jako téma (a to nejen ikonický tyrkysový chemlonový kožíšek, emblém celé performance).
Sci-fisté často vykreslují civilizace, které domrhaly přírodní zdroje, a proto utíkají na obrovských korábech k nadějným horizontům ve snaze o záchranu zbytku jejich kultury. Naopak dadaisté se jednoznačným gestem distancovali od jakékoliv kultury a zavrhli institucemi příliš svázané umění a absurdní brutalitu probíhající války. Mrkev v řiti a Křik je odrazem přílišné ušlechtilosti na ploše jednoho blábolu, oslavou radosti z jazykové rozvolnosti.
V úlu proběhne naposledy v podobě jakou ještě nikdo neviděl, neslyšel. A nestrávil.